Celá řada testů během gravidity vyvrací či nalézá Downův syndrom a příznaky v těhotenství. Jedná se vlastně o chybu, které se nijak nevyhnete. Co ji však způsobuje a jsou k tomu nějaké předpoklady? Dá se zjistit už u miminka v bříšku, že bude odlišné?
Život s dítětem s DS aneb Downův syndrom
Během těhotenství se dnes dělají všelijaké screeningy a vyšetření, které prověřují zdravotní stav matky a nenarozeného miminka. Hledají se všelijaké individuální deformity, vývoje, na které je nutno se dopředu připravit. Zdravé miminko si přeje každá z nás. Bohužel i vy se můžete zrovna stát tou, které se narodí jiné děťátko. Někteří tvrdí, že postižené dítě se rodí pouze silným matkám a otcům. A něco na tom bude.
Tento úděl do života není nic snadného. Dítě s Downovým syndromem dokáže do života rodiny přinést hodně pozitivního, hodně smíchu a empatie, mnoho lásky a objetí, ale i plno strachu, nervů, těžkých situacích. Takový jedinec je často velký smíšek, který se umí vcítit do druhých. Zároveň mu vše o mnoho déle trvá. Než se naučí novou dovednost nebo vezme za své určité společenské chování, stojí to hodně úsilí. Ale při snaze a porozumění se zapojí do běžného života.
Co to je Downův syndrom
Jde o chybu, náhodu, která proběhne při dělení buněk. Jedinec má navíc 21. Chromozom. Nemá tedy v DNA dva, ale rovnou tři. Proto se toto onemocnění někdy nazývá triple 21. Skutečně k tomu nevedou žádné predispozice. Jediné, co se dokázalo prokázat je fakt, že takto postižené děti se rodí častěji starším matkám nad 35 let a ve 40 letech je těhotenství silně rizikové. Ale samozřejmě to není pravidlem. Dnes se ví, že Downův syndrom je řadou náhod. Prostě se to stane na samém počátku.
Dítě s Downovým syndromem může být různě inteligentní. Většinou mají ale podprůměrnou inteligenci, menšina je i dementní. Co se týká výchovy samotné, záleží, do jaké rodiny se narodí. Je rozdíl, pokud se dostane k samoživitelce, která je na vše sama a nemá třeba ani podporu rodičů a hlídání a pak rodina, kde jsou již starší děti, rozvětvené široká rodina plná pomocníků a pozitivní prostředí k vývoji. I to hraje svou velkou roli. Dětem s tímto postiženým je třeba se velmi věnovat. Hlavně v dětském věku, kdy se toho mohou hodně naučit. Učit se nepřestanou nikdy. Často zapomínají a musí se jim stále vše opakovat, aby to nezapomenuly.
Kdy se zjistí, že je miminko v bříšku takto postiženo?
V prvním trimestru se provádí prvotrimestrální screening, kde se projasňuje nosní kůstka, měří stehenní kost. Pokud je přítomna, je vše v pořádku. V případě jiného výsledku se přistupuje nadále k dalším vyšetřením. Odebírá se plodová voda anebo odběrem choriových klků. Tyto testy pak prokazatelně s velkou přesností určí, zda je skutečně miminko postiženo. Následně je to na rodičích, jak se s danou informací poperou. Zde dopředu vědí, ale pak jsou postižené, kde to není jednoznačné. Třeba takový autismus.
Ukončení těhotenství není lehké rozhodnutí. Jde o bolestný zážitek a někdy trvá dlouho, než se psychika srovná. Potrat se v tomto případě dá provést až do 24. týdne těhotenství. Je nutný souhlas lékaře. Je však nutné si uvědomit, že v tomto týdnu je v břiše již skoro hotový malý nový človíček. Avšak je naprosto v pořádku jakékoliv rozhodnutí.
Dnes jsou organizace jako Úsměv či DownSyndrom, které tvoří komunitu a sdružují rodiny s těmito dětmi. Pomáhají si navzájem, sdílejí informace, tipy a triky, dovednosti a další vědomosti, které jim denně osobně pomáhají. Zde si taky chodí pro radu i mnoho žen stojící právě před tím těžkým rozhodnutím, zda si miminko ponechají. Najdou zde totiž otevřené zpovědi o všem zlém i dobrém, co život s těmito lidmi přináší. Lékaři většinou mají jen strohé poučení.
Jak vypadá člověk s DS?
Na první pohled jej poznáte. Samozřejmě, že fyzických a psychických rysů je více a každý je má namixované jinak, ale určitě si všimnete zvláštností. Má široký kořen nosu, takže jsou oči dál od sebe, má nízko posazené uši a široký krk. Má tzv. mongoloidní vzhled, i když se toto označení už neužívá.
K tomuto syndromu se dá přisoudit 120 odchylek a příznaků. Přitom každý jedinec jich má namíchaným cca šest. Každý je individuální. Dopředu nelze určit, v čem bude vynikat a v čem bude tápat Vše ukáže až čas. Problémem jsou hlavně přidružené věci jako časté vady srdce, horší zrak a sluch, větší riziko výskytu leukemie, Alzheimeru a obezity. Pozdní růst zubů a zvýšená náchylnost k infekcím a respiračním onemocněním. Navíc jsou muži neplodní a ženy mají velmi malou reprodukční schopnost. Hrozí zde i zvýšené riziko přenosu Downova syndromu na potomka. Proto se silně nedoporučuje těhotenství a reprodukce.
Začlenění do společnosti
Dnes už je na tyto lidi nahlíženo zcela jinak než před 30 lety. V tom období se tito jedinci zavírali do ústavů a jejich projevy se tlumily léky. Takže to byly bezvládné trosky, kterých si nikdo nevšímal a nedal jim to, co potřebuje každý. Láskyplný domov. Dnes už víme, že to jsou lidé jako my, kteří se velmi dobře dokáží zařadit do společnosti, alespoň většina z nich. Mohou normálně pracovat, pokud jim jsou přizpůsobeny podmínky a dána možnost se projevit. Ve světě je plno osobností s Downovým syndromem, kteří něco dokázali. Modelky Madeline Stuart a Sofíu Jirau, spisovatelka Denisa Střihavková, herečka Jamie Brewer, učitel Pablo Pineda nebo třeba fotograf Pavel Michalík.
Člověk dokáže vše, když tomu věří. A co vy? Znáte někoho s DS? Nechali byste si takto postižené miminko?
