Anna Hrdličková je začínající podnikatelka, která vede ženy k tomu, aby se ve svém těle cítily dobře. Jak je z jejího příběhu patrné, tak mentální zdraví a psychohygiena je velice významné téma, které bychom v žádném případě neměli podceňovat. Pojďte se mnou nakouknout do příběhu Anny Hrdličkové, při jehož popisu se vám doslova zatají dech.
Ani, věnuješ se té nejchoulostivější oblasti zdraví, a to je lidská psychika. Jak ses k tomuto oboru dostala?
Ano, to souhlasím. Lidská mysl je velmi bohatá a dost barvitá. Práce s ní může lidem opravdu pomoci. Na druhou stranu špatnými nástroji a postupy dokážeme naši psychiku hodně potrápit, což ne vždy šťastně končí.
Byla jsem v dětství šikanovaná. Patřila jsem mezi děti, které si těžko hledalo přátele, a i když jsem si přála zapadnout, vždy jsem byla takový ten „people pleaser.“ Z této osobní zkušenosti a pocitu, že nejsem dost dobrá, se začal pocit méněcennosti nabalovat více a více. Zhruba ve druháku na střední jsem začala trpět depresemi. Během tohoto období jsem prožívala jeden toxický vztah. Začaly se u mě objevovat sebevražedné myšlenky, vyústěné totálním selháním organismu. Nikdy jsem nebyla u psychologa, ani nebrala žádné prášky. Měla jsem pocit, že si musím vše vybojovat sama. Potřebovala jsem cítit vnitřní sílu a pocit, že jsem dobrá. Po 4 letech mého osobního pekla jsem na sobě začala pracovat. Čistou náhodou jsem se dostala ke skupině podnikatelů, kteří pracovali hodně s mindsetem. A právě tam jsem objevila, jak krásné je mít kolem sebe správně nastavené lidi. Musím přiznat, že v Česku mi zrovna tohle hodně chybí.
Tvůj osobní příběh je opravdu silný. Můžeš čtenářům přiblížit svoje podnikání? O co konkrétně se jedná?
Zabývám se online formou koučinku a mentoringu. Mám zdarma 30timinutový hovor, kde mi klientka řekne, s čím za mnou přichází. Může se jednat o depresi, úzkosti, poruchu příjmu potravy, nízkou sebedůvěru, nebo se jen cítí zaseknutá na místě. Neví přesně, co od života chce. V případě, že si společně oboustranně sedneme, uzavřeme tříměsíční spolupráci. Máme 60 minut týdně. Jedná se o hovor založený na posunu. Spolupracujeme na krocích, které nás dovedou “k ideálnímu cíli.“ Snažím se, aby se moje klientky na hodiny se mnou těšily, něco si odnesly a zároveň vyřešily úkol do dalšího sezení. Považuji se za nestrannou kamarádku, pomocnou ruku a vrbu. Nesoudím, nesnažím se ničit sny, ale směřuji ke splnění předem stanoveného cíle.
Práce v online prostředí je vstupenkou budoucnosti. Jaká pozitiva Anna Hrdličková v tomto oboru spatřuje?
Online formu miluju. Myslím, že pro klientku je mnohem jednodušší a příjemnější být ve svém prostředí, kde je zvyklá, cítí se dobře a je uvolněná. Další výhodou je, že nemusí nikam dojíždět. Neřeší dopravu, čas, ani finance spojené s tím. Tím, že momentálně žiji v zahraničí, tak je tato forma pro mě krásné propojení cestování i práce.
A co je naopak u networking podnikání největší kámen úrazu?
Určitě bych řekla, že není tak lehké pochytit body language, které je hrozně důležité. Často se může pokazit první dojem, který dělá skoro 60 % úspěchu. V neposlední řadě mohou nastat technické problémy. Moje filozofie je taková, že všichni jsme pouze lidé a myslím si, že se se vším dá pracovat. Dokážeme se navzájem pochopit, a to, že nám nejde wifi, sluchátka apod, společně hravě a s úsměvem vyřešíme.
Jak pracuje Anna Hrdličková s určením si své vlastní hodnoty?
Jé, to je krásná otázka! Vše, co se snažím předávat, mám osobně vyzkoušené. Je spoustu věcí, na kterých pracuji a vím, že bude těžké je změnit. Ale nevzdávám se. Mám dny, kdy se mi nechce a cítím se smutná a ve stresu, ale to je naprosto v pořádku. Během těch pár let, kdy na sobě každý den pracuji, jsem si vybudovala sebedůvěru, sebe-respekt, sebe-pochopení a zdravé sebevědomí, které mi dovoluje být chvíli dole. Už mě to ale neshodí na dno tak, jako dříve. Vím, jaké mám kvality, jaký jsem člověk. Taky vím, proč taková jsem a dokud to nedovolím já, nikdo okolo mě to nezmění. Vše začíná u nás samotných. „Někdy jsme si sami svými největšími nepřáteli.“ Na druhou stranu nic není zadarmo. V současnosti můžu říct, že člověka, na kterého koukám každý den do zrcadla, miluji.
Proč se Anna Hrdličková rozhodla odjet do zahraničí jako au-pair a zároveň začít i podnikat?
Já jsem chtěla cestovat už od malička. V maturitním ročníku jsem se dostala na univerzitu do Anglie, kterou jsem ale nakonec z osobních důvodů odřekla. Rok 2020 byl pro mě velmi psychicky náročný. Dostala jsem od života pár opravdu velkých facek a potřebovala jsem se vzdálit. Díky tomu jsem si uvědomila, jak je život křehký a může nám být vše sebráno během chviličky. Pamatuji si, že jsem měla moment, kdy jsem si položila otázku: „Kdybych teď umřela, byla bych spokojená a hrdá na život, který jsem zatím prožila?“ A odpověď zněla: „NE!“
Všechny svoje sny a cíle jsem odkládala na později a stavěla sny ostatních nad ty mé. Tehdy jsem si řekla DOST! Během měsíce jsem měla zařízený odjezd do Skotska na 6 měsíců. Nechtělo se mi vůbec vracet, takže jsem přelétla na léto na Island. Najít balanc je rozhodně něco, s čím stále pracuji. Hodně se to odvíjí od potřeb rodiny, u které jako au-pair pracuji. Také se snažím, aby mě klientky měly po boku 24/7, aby byl koučink efektivní.
Přibliž nám, jak v realitě u Tebe vypadá skloubení zdroje obživy, podnikání a volného času?
Tím, že jsem au-pair, tak moje cestování je za základní náklady. Jako au-pair žijete s rodinou, která vám platí náklady spojené s bydlením a jídlo. Máte každý měsíc výplatu. Pokud nechcete utrácet, všechny peníze se dají ušetřit, protože vlastně máte „vše.“ Jedná se většinou o základní maličkosti. To vyplňuje i část mého volného času. Měla jsem opravdu velké štěstí a všechny kurzy, které mám, jsem v UK sehnala za výborné ceny.
Časem mě čekají větší výdaje v podobně mentora, účetní, právníka, různých aplikací a technika. Pokud vše půjde, jak má, tak mi bude můj startup vydělávat sám a já už nebudu žít pouze z výplaty au-pairky. Tím, že chci dělat svoje služby za sazby, které si může dopřát každý, tak zatím zisky nejsou tak velké, jak bych si přála.
Jak podle Tebe „v ideálním životě“ vypadá rovnoprávnost a svoboda?
Já osobně se považuji za feministku, ale ve zdravém slova smyslu. Extrémy už mám za sebou a teď si myslím, že rovnováha je nejlepší. Všichni víme, že my, ženy, jsme stále považované za „slabé pohlaví.“ V některých zemích více v některých méně. Jako příklady můžu uvést růžovou taxu, sexuální obtěžování, pracovní vztahy a jiné. V ideálním světě bych byla ráda, aby ženy měly stejné příjmy a výdaje za stejnou práci a produkty jako muži. Spousta mužů se stále nad ženami povyšuje. Chtěla bych zažít pocit, že si můžu večer zajít ven bez pepřového spreje nehledě na to, jak jsem oblečená nebo namalovaná. A co opravdu hodně propaguji, je „respekt ke vzhledu ženy.“ Prostě to, že je vše čistě věc dané osoby. Je pouze na ní, co nosí, jakou má postavu, zda se holí nebo ne. Je jedno, jak jí, jaké má vlasy, zda má plastiku nebo ne.
Proč by se čtenáři měli obrátit zrovna na Tebe?
Na tohle by lépe odpověděly moje klientky. Myslím si, že mám velkou výhodu v tom, že jsem si prošla celou cestou sama. Díky tomu mám velké pochopení. Dokážu se na klientku nacítit a vidět svět jejíma očima. Forma koučinku/mentoringu, který dělám, je přátelská a uvolněná. Zasmějeme se i pobrečíme. S několika z nich zůstávám i po spolupráci blízká kamarádka. Odlišuje mě asi to, že skoro vůbec nepracuji s minulostí, tak jako mnoho jiných psychologů. Je dobré znát příběh klienta, ale pokud chceme změnit budoucnost, musíme změnit přítomnost. Nemůžeme očekávat změnu, když budeme dělat všechno stejně. Je to jako když pečete dort. Každý den pečete čokoládový, protože jste na něj zvyklý, i když tajně doufáte, že až ho vyndáte z trouby, bude jahodový. Já učím klientky jak pomalu vyměňovat čokoládu za jahody, aby do budoucna byl ten dort opravdu jahodový. Nejprve musíme změnit naše návyky, myšlení a také nejbližší okolí.
Jakou radu závěrem by Anna Hrdličková našim čtenářům předala?
Nikdy nejste sami. Každý máme problémy. Míváme dny na prd a leckdy bojujeme i sami se sebou. Každý od života zažíváme pády, bolesti i facky. Bojujte! Dokud se snažíte, nikdy nemůžete selhat. Ze všech problémů je cesta ven, i když ji zatím nemusíte vidět. Mějte se rádi, usmívejte se, odměňujte se, objímejte svoje milované a buďte hrdí na tu cestu, kterou jste už ušli.
Anna Hrdličková – Koučka mentálního zdraví žen
E-mail: annahrdlickovakoucink@gmail.com
IG: annahrdlickova_koucink
FB: Anna Hrdličková (osobní profil)
A jak se o své duševní zdraví staráte vy?
